Vzpomínka: Václav Pospíšil

ROZLOUČENÍ SE SESTROU ELIŠKOU ŠOLCOVOU
 

Milé sestry, milí bratři, vážení přátelé sestry Elišky Šolcové. Je mou smutnou povinností a zároveň ctí, rozloučit se se sestrou Eliškou. Myslím, že se s ní nejdůstojněji rozloučíme, když se poohlédneme po její kazatelské činnosti. K této službě se sestra Eliška dostala až ve starším věku. Jejím prvním kazatelským místem byly Ujkovice. Slavnost její instalace proběhla 20. října 1985. Ordinována byla 7. prosince 1986. Později, po zakoupení domu v Alšovicích – na jaře 1990 - , působila v Alšovicích a okolí. Původním záměrem bylo obnovení sboru v Huntířově. První shromáždění bylo v huntířovské sokolovně 7. března 1990. Skupinky věrných se scházely na shromážděních, biblických hodinách a schůzkách mládeže v soukromých domech v Těpeřích, sokolovně a veřejné knihovně v Huntířově, v kapli na Malé Skále, ve škole v Alšovicích a později, když si manželé upravili svůj dům, u nich. Časem vznikl nápad přestavět starou driketu – mačkárnu u domu v Alšovicích na kapličku. Tady musím zdůraznit obrovskou angažovanost Eliščina manžela Ivana. Loučili jsme se tu s ním před půldruhým rokem. První bohoslužby v kapličce byly na den díkůvzdání 1. října 1993. Od té chvíle se místem bohoslužeb v této oblasti stala kaplička v Alšovicích.

S manželkou jsme začali navštěvovat alšovické společenství v roce 1998. Od té chvíle jsem mohl zblízka pozorovat Eliščinu činnost. Její pečlivou přípravu na kázání i biblické hodiny v pokoji jejich domu, její návštěvy starých a nemocných. Při zpěvu doprovázela písně i na kytaru. Každé setkání s ní bylo obohacující. Vážil jsem si jí pro její opravdovost. Po nějaké době mne požádala o pomoc při práci ve společenství. Pro svou trvalou nemoc mi stále víc předávala službu kazatele a starost o společenství. Nakonec pro nemoc přesídlila k rodině své dcery na Malou Skálu. Na bohoslužby se dostala jen zřídka. Podle toho jak jí to umožňovala její nemoc. V posledních asi dvou létech občas navštěvovala jablonecký sbor. Přesto jsme se vídali při občasných návštěvách u ní.

Musím zmínit ještě jednu věc, kterou jsem u sestry Elišky poznal a vážil si jí. Pochopila a sama ukázala, co naši bratři ve staré Jednotě bratrské rozuměli nouzí spasení. Pochopila, že v dnešní hektické a zároveň rozbité, roztříštěné a nestabilní době nemůžeme čekat, že se o sbory postará ústředí. Dokladem jsou malé osiřelé sbory. Proto se v duchu staré Jednoty starala, aby sbor přežil její smrt. Děkujeme ti, Eliško, budeme pokračovat v tvém úsilí. Děkujeme ti za příklad tvého života. Radujeme se, že jsi u našeho Pána, Ježíše Krista, u našeho nebeského Otce.

Prosím, povstaňte k modlitbě.

Náš nebeský Otče, děkujeme ti za sestru Elišku. Za její život. Za její péči a její příklad. Vstoupila do tvé služby a sloužila Ti věrně. Tobě i Tvým dětem. Sloužila modlitbou, příkladem svého života, návštěvami i pomocí. Děkujeme Ti, že se svou odvahou postarala, aby Tvůj sboreček, společenství Tvého Syna, mohlo pokračovat ve službě tobě, bratřím i sestrám. Dej, ať si uvědomíme, že i my máme následovat vanutí Tvého Ducha. Dej ať z tohoto shromáždění i ze všech tvých dětí na celém světě rostou žáci tvého Syna Ježíše, aby se svět znovu stával rájem, tvým Královstvím, jak si to přál Ježíš. Stojíme pokorně před tebou. Jsme si vědomi svých chyb, své slabosti a ubohosti. Jako tvé milované děti proto společně k tobě voláme: Otče náš...