Ochranov (Herrnhut)
V sobotu 5. října 2013 jsme navštívili Herrnhut, česky Ochranov. Leží kousek za Žitavou směrem na Löbau, asi 40 kilometrů z Liberce. Je to místo zrození Obnovené Jednoty bratrské. Obnovení Jednoty bratrské má zajímavou historii. Jednota vyhnaná z Českých zemích zmírala rozptýlená v cizině. Svědčil o tom i Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, napsaný jejím velkým synem Janem Amosem Komenským. Přesto v zemi, kterou Komenský a další bratři a sestry museli opustit, ležela v zemi semínka a čekala na dobrou půdu a příhodný čas, aby mohla vzklíčit. Mladý tesař z Ženklavy, Kristián David, byl už vychovaný římskokatolicky, nevidí však v této víře opravdovost. V jeho srdci je touha po opravdové víře. Už se zdá, že se při práci v Holešově připojí k synagóze Židů. Jeví se mu, že oni drží pravý odkaz Boží víry. Pak zaslechne na náměstí tlumený zpěv. To zpívají ze sklepního žaláře bratři, kteří ani po stu letech útisku nechtějí zapřít víru svých otců. Kristián David poznává svoji cestu. Božím řízením se setkává se saským hrabětem Zinzendorfem, který jemu a dalším uprchlíkům nabízí místo na svém panství. Musíme být vděčni i za odvahu se kterou mladý Kristián přivádí do Saska další skryté bratry Beránkovy víry. Vzniká tam nová obec Pod ochranou Páně – Ochranov – Herrnhut. Nová obec prochází těžkými chvílemi. Schází se tam věřící z různých koutů naší vlasti i německých zemí. Nerozumí si. Nedokáží se sjednotit se ve víře. Jsou mezi nimi spory. Zdá se, že se obec rozpadne. Dochází k lámání chleba. Kde se vzalo toto rčení? Když dojde na lámání chleba, řeší se nejtěžší problém. Jak to, že řešení nejtěžších záležitostí se pojí s tak prostým úkonem jako je lámání chleba? To proto, že Ježíš řekl: Vezměte a jezte, toto je moje tělo, které se za vás láme. Na Golgotě poprvé došlo k lámání chleba. Chleba z nebe. Šlo o spor satana se samotným Bohem. Lámáním Chleba z nebe byl spor vyřešen. Ježíš zvítězil. V Berthelsdorfu, kde se bratři z Herrnhutu sešli k Večeři Páně, se taky lámal chléb. Došlo k lámání chleba. K řešení toho nejzávažnějšího, nesvornosti. Bratři si uvědomili si, že jde o vše. Podřídili se Svatému Duchu. Bylo to 13. srpna 1727. Je to den zrození Obnovené jednoty bratrské. Nastal pokoj a rozkvět. V krátké době se bratři vydávali na misie. Zaplavili celý svět. Ježíš opět zvítězil.
V Herrnhutu nás srdečně přivítal pracovník misie, bratr Andreas Tasche. Předali jsme mu náš finanční příspěvek na světovou misii a použité známky. Výtěžek z nich půjde také na světovou misii. Bratr Tasche nás seznámil s historií městečka. Stáli jsme před zbytkem zdi původní modlitebny. Herrnhut postihla v roce 1945 těžká rána. Bez bojů byl obsazen sovětskými vojsky. Tam je zastihla zpráva o konci války. Z radosti se opili a pak chtěli vykonat ještě jeden hrdinský čin. Zapálili budovy Jednoty bratrské, poněvadž si mysleli, že je to sídlo nějakého šlechtice. Požár neměl kdo hasit, požárem lehlo téměř celé městečko. Budovy byly obnovovány a znovu stavěny až do šedesátých let minulého století. I zvon zavěšený ve zbytku původní zdi má svoji historii. Pochází z původní modlitebny. Za války byl zrekvírován. Po válce byl neporušený nalezen v Hamburku na „hřbitově zvonů“. Bylo to místo, kam se svážely zvony určené k přetavení na kanóny.
V Herrnhutu nás bratr Tasche provedl malým muzeem, modlitebnou i historickým hřbitovem, na němž se pohřbívá dodnes. Hřbitov zrcadlí usazení návštěvníků modlitebny. Jeden vedle druhého, nehledět na sociální rozdíly. Bratři na jedné straně, sestry na druhé. (Dnes už rozdělení na strany neplatí.) I na hřbitově se pohřbívalo od začátku stejným způsobem. Muži na jedné straně, ženy na druhé. Kdy kdo zemřel. Na každém hrobě leží jen prostý kámen se jménem zemřelého. Poněvadž zde těla zemřelých mají očekávat druhý Ježíšův příchod, žádný hrob nebyl zničen. Hřbitov se stále rozšiřuje. Můžeme vidět prosté hroby všech bratří a sester od vzniku Obnovené Jednoty bratrské. Ve své prostotě je hřbitov velmi působivý.
Po obědě, který nám bratři a sestry v Herrnhutu přichystali jsme si ještě prohlédli dílnu, kde se vyrábějí proslulé a jedinečné zářící herrnhutské vánoční hvězdy, papírové i plastové, ve velikosti od 14 centimetrů až snad do jednoho metru. Cestou domů se s námi loučil pamětní kámen v lese při silnici, který určuje místo, kde 17. června 1722 Kristián David pokácel první strom na stavbu nové obce Pod ochranou Páně. Díky našemu Pánu za krásný den. Dík i bratřím a sestrám v Herrnhutu.
